Víte, že až 70 % všech úrazů na dětském hřišti jsou pády? A většinou na dopadový povrch pod herním prvkem? Odborníci se shodují, že právě kvalita dopadového povrchu patří mezi nejdůležitější aspekty bezpečnosti. „Především dynamické prvky, jako jsou kolotoče, houpačky, lanovky a další zařízení, kde uživatel nemůže rychle zastavit pohyb prvku, musí být umístěny na dopadovém povrchu,“ upozorňuje Juraj Jurík, autorizovaný architekt ze společnosti Studio 21.
Typy povrchů
Dnes se pod herní prvky používají různé typy povrchů tlumících pád. „Jsou povrchy přírodní a umělé. K přírodním patří písek, křemenný štěrk, dřevní štěpka a kůra, do určité míry také udržovaná tráva, ale na veřejném prostoru v našich klimatických podmínkách dlouho nevydrží. K umělým patří gumové rohože či litá guma,“ vysvětluje Jurík.
Funkčnost bezpečnosti povrchu se určuje podle dvou parametrů – kritéria rizika poranění hlavy (HIC) při nárazu a tlumivosti povrchu. Na základě toho se stanovuje požadovaná tloušťka povrchu i kvalita výplňového materiálu (např. minimální a maximální frakce u přírodních sypkých povrchů).
Výhody a rizika sypkých povrchů
Písek, křemenný štěrk, případně dřevní štěpka a kůra patří k levnějším a ekologickým sypkým dopadovým povrchům a lákají i zdánlivě snadnou instalací a údržbou. Ale jak upozorňuje odborník, právě tyto povrchy nelze podceňovat. Nestačí „nějakou“ vrstvu nasypat a občas ji prohrábnout – musí mít svou správnou tloušťku a tu je třeba pravidelně kontrolovat a doplňovat.
„Přírodní povrch by měl mít vrstvu alespoň 300–400 mm podle výšky pádu herních zařízení, bez prorostlé plevele či cizích předmětů. U prvků s výškou pádu nad 60 cm, nebo u dynamických prvků, jako jsou kolotoče, musí být dopadový povrch v tloušťce a rozsahu doporučeném výrobcem,“ upozorňuje Jurík. Doplnění závisí na typu prvku, intenzitě používání, počasí a dalších faktorech. Denně je třeba kontrolovat především oblasti pod dynamickými prvky, jinak alespoň jednou ročně doplňovat objem materiálu.
Riziko hrozí také, pokud se v sypkém materiálu objeví cizí předměty – povrch pak nesplňuje parametry a hrozí poranění při pádu na cizí objekt. Norma proto doporučuje i denní vizuální kontrolu hřiště.
Nejčastější chyby instalace a údržby
Rizikem může být nesprávný postup při instalaci dopadového povrchu, kdy se sypký materiál často pokládá před osazením herních prvků. Tím se povrch poškodí ještě před používáním dětmi. Například pod dřevní štěpku či kůru se použije drenáž a geotextilie, ale přesunem těžkých strojů při instalaci herních prvků vznikne smíchaná vrstva, která od počátku nesplňuje bezpečnostní parametry – dřevní povrch se rozkládá a hnívá, přesvitající textilie může při zakopnutí představovat riziko.
„Dopadový povrch by se měl instalovat až po instalaci herních prvků,“ upozorňuje Jurík. Při doplňování na existující plochu se doporučuje používat jen ruční nářadí a dbát, aby byl povrch čistý a bez nečistot. Textilní podložky by měly být instalovány přímo na zem. Dřevní štěpka či kůra se mění podle intenzity používání a povětrnostních podmínek – zpravidla po 2–5 letech.
Výhody umělých povrchů
Proto se stále častěji využívají kvalitní umělé povrchy, které skvěle tlumí pád shora dolů. Výhodou je čistota – okamžitě je vidět nebezpečný předmět. Moderní povrchy jsou vodopropustné, rychle schnou, jsou protiskluzové a bezbariérové. Lze je i tvarovat.
„Umělé povrchy jsou sice dražší, ale renomovaní výrobci používají recyklované materiály – například drcené pneumatiky v spodní vrstvě a vrchní tenkou vrstvu nové EPDM gumy. Někteří výrobci, jako Playtop, využívají granule Nike Grind s podílem recyklovaných starých tenisek,“ vysvětluje Jurík.
I u umělých povrchů je důležitá kvalitní instalace, dodržení tloušťky podle výrobce a technologického postupu. Pak jsou téměř bezúdržbové.
