Divoká výstavba z uplynulých desetiletí, která mnohé obce a města připravila o plochy pro sportování, je sice za námi a hřiště se i díky eurofondům vracejí zpět, nicméně jak se shodují odborníci, při výstavbě nových sportovišť chybí městům, obcím, případně školám jasný koncept a dlouhodobá vize. V důsledku toho jsou finanční prostředky vynakládány neúčelně. „Mnohé školy, resp. obce využívají aktuálně dostupné zdroje či fondová řešení, která však nedokážou pokrýt náklady na celé sportoviště, a tak tyto plochy „lepí“ podle toho, na co se jim podaří získat zdroje. Je to však cítit a vidět. Prostor působí chaoticky, často je špatně využit, o inkluzivnosti ani nemluvě,“ upozorňuje odborník Miloslav Jurík ze společnosti Studio 21. Společnost se zabývá stavební, projekční a konzultační činností v oblasti dětských hřišť, sportovních herních prvků, cyklostojanů i smart řešení ve městech.
Životnost sportovišť
I omezený rozpočet lze přitom využít účelně a řešit prostor efektivně, je však potřeba si ještě před zahájením jakékoli investice ujasnit jeho koncept, poradit se s odborníky či nechat si vypracovat alespoň architektonickou studii. „A teprve následně se snažit získávat zdroje a prostor postupně realizovat,“ radí Miloslav Jurík.
Jednou z nejčastějších chyb je nákup řešení bez ověření kvality produktu nebo referencí samotného dodavatele. Taková chyba může mít za následek i nízkou životnost řešení. „Je to škoda, protože kromě nákladů na samotné vybavení je třeba započítat i náklady na montáž, betonáž apod., což jsou následně vyhozené peníze. Vhodnější je vybírat řešení, která jsou kvalitní, léty prověřená a fungují dlouhodobě,“ podotýká. Velmi důležitá, ale často opomíjená, je i otázka kontroly dané plochy. Nároky sportovišť na odolnost vůči vandalismu jsou jistě jiné v mateřské škole než ve škole, případně na volně přístupných místech či v parcích. „Zejména v případě volně přístupných řešení je třeba volit nejodolnější řešení,“ upozorňuje.
Sportoviště i na malé ploše
Obce, města i školy přitom při hledání plochy pro hřiště bojují s nedostatkem prostoru, a většinou tak dostává přednost pouze jeden sport. „I na pár metrech čtverečních je však možné vytvořit zajímavé hřiště, například s využitím multifunkčních herních panelů či doplněním interaktivního herního povrchu,“ říká Miloslav Jurík. Na omezené ploše je tak řešením multifunkční hřiště. Je využitelné jednak pro více míčových her, jako je fotbal, basketbal, hokej či florbal apod., a také pro volnou hru dětí. Možnosti výběru jsou neomezené, důležité je vytvořit prostor, který bude bezpečný. „To znamená, že v případě míčových her zůstane míč uvnitř hřiště, stejně tak musí být vhodný povrch. Dnes existují řešení, která umožňují, aby byl měkký, nezatěžoval klouby a zároveň byl vodopropustný,“ dodává Miloslav Jurík. Na Slovensku jsou nejčastější rozměry multifunkčních hřišť 33 × 18 m nebo 40 × 20 m.
Pozor na hlučnost
V minulosti byly hřištními plochami často i vybetonované vnitrosídlištní bloky. Při návrhu je však třeba vždy myslet na zvýšenou hlučnost takových prostor. „Klasická asfaltová hřiště s dřevěnými, resp. plnými panely patří k hlučnějším řešením. Multifunkční hřiště z kovové tyčové konstrukce vykazují výrazně nižší míru hlučnosti při nárazech míče,“ vysvětluje Miloslav Jurík. Gumový povrch bude například při driblování s basketbalovým míčem méně rušivý než povrch z asfaltu či betonu.